Způsoby rozmnožování hub

Charakteristickým rysem hub je široká škála metod a orgánů rozmnožování. Stejná houba má často několik forem rozmnožování. V tomto případě se vzhled houby může změnit natolik, že v každém z nich je houba považována za samostatný druh. Houby se rozmnožují vegetativně, nepohlavně a pohlavně.

Vegetativní množení probíhá bez tvorby specializovaných orgánů: částí mycelia nebo jednotlivých buněk (artrospor), vzniklých v důsledku rozkouskování hyf (obr. 16, A), které na živném substrátu přerůstají do mycelia. Jak bylo uvedeno výše, k rozmnožování dochází také tvorbou na hyfách chlamydospory (viz obr. 14, A), odolný vůči nepříznivým podmínkám.

Během asexuálního a sexuálního rozmnožování se tvoří specializované buňky – spory, pomocí kterých se provádí rozmnožování.

Asexuální způsob rozmnožování hub dochází za účasti spor, které se tvoří na zvláštních hyfách vzdušného mycelia, zevně odlišných od ostatních hyf.

U některých hub se výtrusy tvoří exogenně (otevřeně) – na vrcholu hyf mimo ně. Takovým sporům se říká konidie, a hyfy, které je nesou, jsou konidiofory (obr. 16, b). Konidie se tvoří přímo na konidioforu nebo na speciálních buňkách umístěných na jeho vrcholu. Tyto buňky mají obvykle tvar láhve a jsou tzv sterigmata, nebo phialidy. Konidie se nacházejí na konidioforech (nebo na sterigmatech) jednotlivě, ve skupinách, v řetízcích atd.

U jiných hub se spory tvoří endogenně – uvnitř speciálních buněk vyvíjejících se na koncích hyf. Tyto buňky jsou nádoby

Rýže. 16. Orgány nepohlavního rozmnožování hub: а – oidia; б — konidiofor (/) se sterigmaty (2) a konidiemi (J); в – sporangiofor (4) se sporangiem (5) a sporangiosporami (6)

spor – tzv sporangia, spory v nich obsažené – sporangiospory, a hyfy nesoucí sporangia s výtrusy – sporangiofory (obr. 16, in). Výtrusnice je oddělena od ložiskové hyfy přepážkou (sloupkem), která roste uvnitř výtrusnice.

U některých hub se ve výtrusnicích tvoří pohyblivé výtrusy vybavené bičíky – zoospory.

Sporangiospory a konidie mají různé tvary, velikosti a barvy, díky čemuž mají houby ve fázi sporulace vzhled barevných plaků. Zralé konidie opadávají. Když sporangiospory dozrají, sporangia prasknou a výtrusy se vysypou. Konidie a sporangiospory jsou pasivně přenášeny vzdušnými proudy na velké vzdálenosti. Jakmile jsou v příznivých podmínkách, spory vyklíčí do hyf.

Sporangiofory, a zejména konidiofory hub, mají různorodou stavbu a vzhled, typický pro jednotlivé zástupce.

Konidiofory se vyvíjejí na myceliu jednotlivě nebo ve skupinách. Při skupinovém vývoji se konidiofory některých hub spojují do svazků (coremia), u jiných jsou uspořádány v husté vrstvě do zvláštních džbánovitých (pyknidia) nebo talířovitých (lůžko) útvarů z hustého plexu hyf ( Obr. 17).

Pohlavní rozmnožování hub. V tomto případě sporulaci předchází sexuální proces – fúze zárodečných buněk s následnými

Obr. 17. Typy sporulace konídií: 1 — koreamy; 2 – pyknida; 3 – postel

foukání sjednocení jejich jader. V důsledku toho se vytvářejí speciální reprodukční orgány. Vývoj těchto orgánů a formy pohlavního procesu u hub jsou různorodé.

U hub s buněčným myceliem jako orgánem pohlavního rozmnožování se tvoří bazidie se sporami nebo váčky se sporami.

Basidia Je to vakovitá protáhlá buňka, na které jsou sterigmata (obvykle čtyři), z nichž každá obsahuje jednu výtrus. Tyto spory se nazývají bazidiospory (obr. 18, a-1). Basidia jsou také mnohobuněčné 2 (obr. 18, a-2).

Obr. 18. Orgány pohlavního rozmnožování: а – bazidia s bazidiosporami; 1 – jednobuněčné bazidie; 2 – mnohobuněčné basidie; b – bursa (ascus) s askosporami; v – zygospora

Dámská kabelka (ascus) vypadá jako válcová buňka, uvnitř které jsou výtrusy (obvykle osm), tzv. askospory (obr. 18, b). Askospory mají různé tvary, bezbarvé nebo barevné.

Basidie ​​a váčky jsou někdy umístěny jednotlivě na myceliu, ale většinou se vyvíjejí ve skupinách nebo vrstvách ve zvláštních útvarech pevně propletených hyf – plodnic. Plodnice jsou tvarově, strukturou i barevně velmi rozmanité. Takovými plodnicemi jsou např. klobouk se stopkou hřibu hřibovitého, rusuly, hřibu medonosného aj.

U hub s nebuněčným myceliem se v důsledku sexuálního procesu tvoří jedna spora – zygospora, nebo oospora (obr. 18, in). S rozvojem zygospory dochází ke splynutí dvou navenek nerozlišitelných buněk mycelia a s rozvojem oospory ke splynutí dvou navenek odlišných zárodečných buněk.

Oospory a zygospory mají silnou skořápku, obsahují mnoho rezervních živin a mohou přežívat dlouhou dobu v nepříznivých podmínkách.

Většina hub se může množit buď nepohlavně nebo pohlavně; takové houby se nazývají perfektní. Některé houby nejsou schopné pohlavního rozmnožování, nazývají se nedokonalý. Při rozpoznávání hub se využívá vlastností metod rozmnožování a stavby reprodukčních orgánů. Tyto vlastnosti tvoří základ jejich klasifikace.

Nejcharakterističtějším znakem každého živého organismu je jeho vývojový cyklus. Znalost vývojového cyklu hub je nesmírně důležitá jak z obecného biologického (pro správné pochopení hranic druhů, pro objasnění evoluce těchto organismů), tak z praktického hlediska. Přesné pochopení vývojového cyklu houbových patogenů, které způsobují onemocnění rostlin, lidí a zvířat, nám umožňuje správně a účinně s těmito patogeny bojovat.

Rozmnožování je základní vlastností každého živého organismu. Právě znaky rozmnožování, pohlavní i nepohlavní, slouží k určení taxonomického postavení hub a k navázání rodinných vztahů mezi jejich jednotlivými skupinami. U hub existují tři typy reprodukce: vegetativní, nepohlavní a pohlavní.

Vegetativní reprodukce to je schopnost houby množit se fragmenty vegetativního těla, tj. částmi mycelia. V mnohobuněčném myceliu každá část mycelia obsahující buňku dává vzniknout novému myceliu. Oblasti nebuněčného mycelia jsou také schopné regenerace. Vegetativní množení se také provádí pomocí různých modifikací mycelia. Například oidie, chlamydospory a pupenové buňky mohou být považovány za různé způsoby vegetativního množení.

Asexuální reprodukce prováděné specializovanými sporami, které se vyvíjejí tak či onak, buď na myceliu, nebo ze sporotvorných buněk a tvoří nového jedince. Spory nepohlavního rozmnožování slouží k hromadnému šíření hub během vegetačního období.

Sexuální reprodukce představuje vznik a vývoj nové generace z oplodněné buňky – zygoty, která vznikla splynutím obsahu dvou buněk, které se liší pohlavím. Když se dvě dvoudomé buňky, nazývané gamety, spojí, sexuální proces probíhá ve dvou fázích. První fází sexuálního procesu je fúze protoplazmatického obsahu dvou buněk, tedy plazmogamie. Po plazmogamii, buď okamžitě, nebo po určité době – ​​v různých organismech, různými způsoby – dochází k jaderné fúzi, tedy karyogamii. V důsledku fúze dvou buněk se získá speciální buňka, ve které se soustředí obsah jak první, tak druhé (mužské a ženské) buňky. Po splynutí dvou jader se získá diploidní jádro, ve kterém je soustředěna dvojitá sada chromozomů. Během sexuálního procesu tedy dochází k přechodu z haploidního stavu – s jedinou sadou chromozomů, do stavu diploidního – s dvojitou sadou chromozomů v populačním jádru.

Po vytvoření diploidního jádra, u některých hub ihned, v jiných případech o něco později, dochází k dělení diploidního jádra doprovázeného snížením počtu chromozomů, tedy redukčním dělením. V důsledku redukčního dělení se následně získávají haploidní buňky, které se od diploidních liší polovičním počtem chromozomů. Zároveň každá z těchto buněk obsahuje obsah dvou předchozích haploidních buněk, které se účastnily sexuálního procesu. Došlo k rekombinaci dědičných vlastností a dvě buňky již nejsou identické s prvními buňkami. Sexuální proces tak přispívá ke vzniku široké škály forem.

Pohlavní rozmnožování je nejvyšší formou rozmnožování ve srovnání s nepohlavním rozmnožováním, což je starší typ rozmnožování.

Zdroj: N.P. Čerepanová. Morfologie a rozmnožování hub. Tutorial. Vydavatelství Leningradské univerzity. Leningrad. 1981

Další materiály k tématu

• Metody urychleného množení travních semen
• Biologický význam pohlavního rozmnožování u zvířat
• Cytologický základ pohlavního rozmnožování
• Vlastnosti nepohlavní a pohlavní reprodukce
• Šíření hub
• Rozmnožování anamorfních hub
• Rozmnožování hub: vegetativní, nepohlavní, pohlavní rozmnožování
• Způsoby sběru a umělého pěstování hub
• Obecná charakteristika vačnatců
• Způsoby rozmnožování lísky (líska)