Výsevek, odnož a výnos ozimých plodin | NSSiS

V současné době je u nás patrný vliv zemědělských nápadů ze západní Evropy. Zemědělské podniky často zvou konzultanty z Německa a Holandska. Logika takového jednání je jasná: výnos ozimé pšenice 80-100 c/ha je pro tyto země běžným jevem, ale pro nás je to sen.

Jedna z prvních poznámek, které se obracejí k našim zemědělcům, například v Povolží, je, že výsev osiva je příliš vysoký: 4–6 milionů/ha, a ne 1,5–2 miliony/ha, jak mají oni. Nadhodnocená míra vede k dodatečné spotřebě semen (přímé ztráty) a potlačení odnožování rostlin, což podle zahraničních odborníků negativně ovlivňuje produktivitu.

Proč se tedy v oblasti Volhy vysévá 4–6 milionů/ha životaschopných semen a ne 1,5-2 miliony/ha? A neměly by se změnit normy?

Jedním z důvodů je snížená polní klíčivost semen v důsledku nedostatku vláhy. Podzimní, jarní a letní sucha jsou v naší přírodě běžným jevem (jednou za 3-4 roky). Například v roce 2018 se na stovkách tisíc hektarů z tohoto důvodu nepodařilo včas získat sazenice ozimých plodin a situaci napravily až deště na konci září a října. Bylo už ale pozdě: teploty vzduchu i půdy klesly a na některých místech byly mrazy. Klíčivost semen na některých polích byla 3-0 % a nižší. Tento problém neexistuje ani v Německu a ještě méně v Holandsku. Každý rok tam spadne mnohem více srážek.

Dalším důvodem je vysoké riziko úhynu ozimých plodin během zimování. Oblast středního Volhy má výrazně kontinentální klima. Vysoké teploty v létě a mrazy až minus 30°C v zimě. Úhyn rostlin při zimování mrazem a dalšími stresovými faktory (deformace půdy, ledová krusta apod.) je u nás běžným jevem. Zkušení agronomové, kteří se pojišťují proti nepředvídatelným rizikům přezimování, zvyšují výsevek. V západoevropských zemích taková rizika prakticky nehrozí, mají „mírné“ zimy.

K realizaci genetického potenciálu odnožování během vegetačního období potřebují rostliny příznivé podmínky pro výživu, vlhkost, teplotu a délku dne. Pokud je minerální výživa agrotechnicky regulována a v zásadě není limitujícím faktorem, pak má významný vliv přítomnost vláhy v půdě, která závisí především na srážkách. Například mohutné odnožování ozimého ječmene Volzhsky Pervy v roce 2010 zastavilo jaro-letní sucho a výnos se tvořil hlavně díky produktivitě jednoho stonku.

Genetický potenciál zimního kypření obilí v oblasti Středního Povolží je méně realizován než v západní Evropě, a to i díky „kratšímu“ podzimu, zpravidla rychlému nárůstu teplot na jaře v kombinaci s prodlužujícími se dny.

Kromě přírodních a klimatických faktorů záleží na velikosti a topografii polí. Například průměrná velikost polí v lesostepních a zejména stepních oblastech Povolží je několikanásobně a někdy i desetinásobně větší než v Holandsku nebo Německu. Pole se často vyznačují komplikovaným terénem (hornatost, svahy, rokle atd.), heterogenitou půdy v mechanickém složení a vlhkostí.

Uvedené faktory vedou k nárůstu agrotechnických chyb při obdělávání půdy, setí a ošetřování rostlin, což následně negativně ovlivňuje polní klíčení semen, přezimování rostlin během vegetace na jaře a v létě. Kompenzace těchto rizik v produkčních podmínkách nastává prostřednictvím zvýšení výsevku.

Výsevní standardy ozimé pšenice byly studovány vědci ve všech regionech Povolží, zejména v 60. letech minulého století v souvislosti se šlechtěním a zavedením do produkce vynikající odrůdy Mironovskaya 808.

V Uljanovské oblasti byly tyto práce prováděny na experimentální stanici v oddělení zemědělství pod vedením V.A. Potušansky ( tab. jeden ).

Při době setí koncem srpna, v průměru přes 3 roky, rozdíl ve výnosu mezi pokusnými variantami prakticky chybí nebo je minimální (1,8 c/ha). Tento výsledek by nám umožnil dospět k závěru, že nižší výsevy jsou ekonomicky přínosné a lze je doporučit pro produkci, ne-li pro výpadek výnosu o 10,69 c/ha v roce 1970.

V oblasti Středního Volhy se z objektivních důvodů budou takové poruchy objevovat neustále.

Výsev ozimé pšenice v pozdějším termínu (10. – 14. září) neumožňuje realizovat její odnožovací potenciál. Nejnižší výnos ve všech třech letech byl dosažen při výsevku 2 ml/ha. V průměru byl rozdíl mezi krajními variantami 5,9 c/ha. To je významné, i když vezmeme v úvahu dodatečnou spotřebu osiva 2 c/ha.

Pozoruhodný je rozdíl ve výnosu mezi termíny setí. Bez ohledu na normu dává termín setí 10. – 14. září znatelný nárůst oproti 28. – 29. srpnu. V průměru to bylo 4,6 c/ha.

V našich čtyřech letních pokusech zkoumajících vliv termínů setí na přezimování, výnos a obsah lepku v zrnu ozimé pšenice Volzhskaya 16 bylo zjištěno, že nejhorší výsledky ve všech ukazatelích odpovídají termínům setí na začátku srpna ( tab. jeden ).

Zářijové termíny setí se nelišily od termínu setí 30. srpna z hlediska přezimování a výnosu, ale měly výhodu 1,5 % z hlediska obsahu lepku v zrnu.

Abychom porozuměli povaze získaných vzorů, vypočítali jsme odstraňování dusíku z půdy rostlinami na podzim ( tab. jeden ).

Bylo zjištěno, že čím pozdější setí, tím méně dusíku rostliny na podzim odeberou z půdy, a proto ho více zůstane na jaro a léto příštího roku. Tato skutečnost vysvětluje charakter výnosu a lepší kvalitu zrna v pozdějších termínech setí.

Studiem výsevku pšenice v čistém úhoru jsme dospěli k závěru, že 4 miliony jsou nejlepší výsevy na konci srpna, vezmeme-li v úvahu faktor úspory osiva a obecnou dynamiku ostatních ukazatelů ( tab. jeden ).

Obecně v oblasti Středního Povolží nedoporučujeme zasít méně než 4 miliony/ha životaschopných semen v čistém úhoru. V podmínkách umělého zavlažování, na malých polích s příznivým mikroklimatem, s vysokými zemědělskými standardy a spolehlivou předpovědí počasí (pokud je to možné), na adaptivních odrůdách s dobrým genetickým potenciálem odnožování by však měl být výsev snížen. Ale kolik?

Na tuto otázku lze odpovědět pouze na základě experimentů prováděných v přísném souladu s metodami schválenými odborníky.

Obecné pravidlo v této věci zní: čím lepší komplex agroekologických, přírodních a klimatických podmínek pro osivo a rostliny, tím nižší výsevek a naopak.

Z objektivních důvodů nebude v Povolží dominovat výsevek ozimých zrn 1,5-2 ml/ha životaschopného semene jako v Německu nebo Holandsku. To dokazují četné vědecké studie a praktické zkušenosti. Je třeba zvážit mnoho místních faktorů.

Musíme studovat západoevropské zkušenosti, ale ne je slepě napodobovat.