Stalo se dítě rozmarným? Pokyny pro rodiče | Konzultace: | Vzdělávací sociální síť

Věk 6 až 12 let je kritickým obdobím ve vývoji dítěte, kdy mnoho dětí prožívá dětskou krizi. V tomto věku mohou děti vykazovat náladovost a negativní chování, což může být pro rodiče výzva. Pojďme zjistit, proč se to děje a jak se s těmito problémy vypořádat.

Úvodní stránka » Jak se vyrovnat s rozmary a negativním chováním během dětské krize 6-12 let

Nejčastější příčiny rozmarů a negativního chování dítěte v krizovém období

Během krize mohou děti z různých důvodů vykazovat náladovost a negativní chování. Děti ve věku 6–12 let mohou během krize pociťovat stres a úzkost, zvláště pokud zažijí změny ve své rodině, škole nebo prostředí. To se může projevit náladovostí a negativním chováním.

Zde jsou další běžné důvody, které mohou způsobit rozmary a negativní chování u dětí ve věku 6 až 12 let v období krize:

• Když může být narušena rutina a struktura každodenního života, děti mohou pociťovat nedostatek stability a předvídatelnosti. To může být stresující a vést k náladovosti a negativnímu chování.
• Pokud se rodiče zabývají svými vlastními problémy, může to vést k nedostatku emocionální podpory pro dítě a způsobit rozmary.
• Potíže s pochopením složitých situací a krizových událostí. Nedostatek informací a vysvětlení u nich může vyvolat pocit strachu a úzkosti, což se může projevit náladovostí a negativním chováním.

Je důležité pamatovat na to, že každé dítě je jedinečné a důvody pro úzkostlivost a negativní chování se mohou lišit v závislosti na individuálních okolnostech. Zjistěte od psychologů v online chatu důvody chování vašeho dítěte a získejte tipy a doporučení, jak se s nimi vyrovnat.

Efektivní tipy, jak překonat náladovost a negativní chování

Řešení náladovosti a negativního chování u dětí je důležité, protože jim pomáhá rozvíjet dovednosti sebeovládání, adaptace a emoční pohody. Je důležité vytvořit pro dítě stabilní a podporující prostředí, stanovit jasná pravidla a hranice a poskytnout mu emocionální podporu a komunikaci s dítětem, pomoci mu vyjádřit a porozumět jeho emocím.

Tip 1: Rozvíjejte samostatnost a nezávislost

Naučte své 6-12leté dítě zodpovědnosti tím, že mu dáte příležitost rozhodovat se a řešit problémy samo. Pravidelně ho odměňujte za nezávislé úspěchy a diskutujte o jejich důsledcích. Pomozte mu rozpoznat jeho chyby a poučit se z nich povzbuzováním k reflexi a sebekontrole.

Tip 2: Nastavte jasná pravidla a hranice

Jasná pravidla a hranice pro vaše dítě je důležité, protože pomáhají vytvářet strukturu, předvídatelnost a bezpečnost v jeho životě. Pravidla pomáhají dětem rozvíjet sebeovládání, brát v úvahu potřeby druhých lidí a přijímat odpovědnost za své činy.

Abyste svému dítěti pomohli vyrovnat se s náladovostí a negativním chováním, nastavte jasná a srozumitelná pravidla, vysvětlete je dítěti a vysvětlete, proč jsou důležitá. Při jejich prosazování buďte důslední a poskytněte vysvětlení a pokyny, když vaše dítě pravidla poruší. Určitě však povzbuzujte a podporujte pozitivní chování svého dítěte, aby vidělo přímou souvislost mezi svými činy a pozitivními výsledky.

Tip 24: Podporujte emocionální vývoj

Abyste svému dítěti pomohli rozvíjet emoční inteligenci a zvládat své emoce, můžete je naučit rozpoznávat a pojmenovávat své emoce. Pomozte mu rozpoznat různé emoce a pojmenujte je, aby lépe porozumělo svým pocitům.
Povzbuzujte své dítě, aby vyjadřovalo své emoce slovně, místo toho, aby používalo agresi nebo vyhýbání se. Naučte ho nacházet vhodné způsoby, jak vyjádřit a regulovat své emoce, například kreslením, hrou nebo mluvením. Buďte emocionálně podporující rodič. Uvědomte si a podporujte emoce svého dítěte, projevte porozumění a soucit a diskutujte o tom, jak se vyrovnat s různými emočními situacemi.

Tip 4: Použijte pozitivní přístup a odměny

Používání pochvaly je účinný způsob, jak podpořit žádoucí chování u dětí. Poukazujte na konkrétní žádoucí chování, které dítě předvedlo. Například místo obecné chvály typu „Odvedli jste skvělou práci“ řekněte „Dobrá práce, že jste po hraní odložili hračky“. Odměňte své dítě ihned po požadovaném chování. To mu pomůže lépe pochopit, jaké akce jsou žádoucí, a povzbudí ho, aby je v budoucnu opakoval. Všimněte si, že pochvala může být slovní (slova), fyzická (objetí, poplácání po rameni) nebo hmatatelná (malý dárek, výsada). Používejte různé druhy odměn, aby byly pro vaše dítě atraktivnější a motivující.

Tip 5: Rozvíjení komunikačních dovedností

Naučte své dítě aktivnímu naslouchání tím, že budete věnovat pozornost a zájem o to, co říká. Podpořte ho kladením otevřených otázek a ukažte, že pozorně posloucháte. Naučte své dítě vyjadřovat své myšlenky a pocity jasně a jasně. Povzbuzujte ho, aby k vyjádření svých myšlenek používal přiměřená slova a konstruktivní fráze. Procvičte si emoční inteligenci tím, že pomůžete svému dítěti rozpoznat emoce v sobě i ostatních. Diskutujte o různých situacích a pomozte mu přizpůsobit se různým komunikačním okolnostem a partnerům.
Nakonec poskytněte svému dítěti příležitosti k interakci s ostatními dětmi a dospělými, aby si mohli procvičit své komunikační dovednosti.

Tip 6: Vytvořte konzistentnost a rutinu

Pravidelnost a důslednost v rutině pomáhá dítěti cítit stabilitu a předvídatelnost, což zase snižuje náladovost a negativní chování. Dítě se může cítit sebevědomě a pod kontrolou, když ví, co se v určitých časech děje a jaké akce se očekávají.

Chcete-li vytvořit strukturovanou rutinu, která udrží chování dětí v předvídatelných hranicích, nastavte jasné plány a pravidla. Nastavte si pravidelné časové úseky pro základní činnosti, jako je jídlo, spánek, studium a hraní. Snažte se zachovat tuto rutinu a vysvětlete svému dítěti, co se od něj v každém okamžiku očekává. Zahrňte také čas na zábavu, fyzickou aktivitu a čas s rodinou.

Tip 7: Zachovejte klid bez konfliktů

Snažte se zachovat klid a nedostávat se s dítětem do konfliktů. Místo toho se snažte pochopit důvod jejich chování, věnujte pozornost jejich emocím a dejte jim příležitost vyjádřit své pocity. Dále se snažte najít vhodné způsoby řešení problému, prodiskutujte pravidla a očekávání a podpořte pozitivní chování pomocí pochval a odměn.

Shrneme-up

Na závěr, pro boj s náladovostí a negativním chováním během dětské krize je důležité pamatovat na to, že každé dítě je jedinečné a že ne všechny strategie jsou vhodné pro každou situaci. Dodržování těchto pokynů však může rodičům pomoci efektivně komunikovat s dětmi v tomto věku a rozvíjet zdravé mezilidské vztahy.

Mnoho rodičů si stěžuje na to, že jejich děti jsou nadměrně rozmarné. Hlavní otázkou pro matky samozřejmě je, co dělat, když se rozmarnost stane trvalým stavem dítěte. Jak správně reagovat – ignorovat, hubovat nebo rozptylovat? Měli byste si ale uvědomit, že neméně důležité je najít důvod takového chování dítěte. Na tom závisí vaše řešení tohoto problému.

Stáhnutí:

Příloha	velikost
jak_na_rebyonku.docx	21.69 KB

Náhled:

Stalo se vaše dítě rozmarným?

Pokyny pro rodiče

Mnoho rodičů si stěžuje na to, že jejich děti jsou nadměrně rozmarné. Hlavní otázkou pro matky samozřejmě je, co dělat, když se rozmarnost stane trvalým stavem dítěte. Jak správně reagovat – ignorovat, hubovat nebo rozptylovat? Měli byste si ale uvědomit, že neméně důležité je najít důvod takového chování dítěte. Na tom závisí vaše řešení tohoto problému.

Rozmarné dítě: jaký je důvod?

Žádný dětský čin se neobjeví sám od sebe – z ničeho nic. Jakýkoli čin je odrazem pocitů a vnitřního stavu dítěte. Hlavní důvody nadměrné rozmarnosti jsou obvykle:

• Zdravotní problémy.
  Dítě ne vždy chápe, že je nemocné, hladové nebo unavené. Pokud je příliš malé nebo zahlcené emocemi, nedokáže svůj stav vyjádřit. Toto nepohodlí se projevuje vrtošivým chováním.
• Nadměrná péče ze strany rodičů a příbuzných.
  Touha chránit dítě před nebezpečím a různými chybami často vede k tomu, že dítě zcela ztratí potřebu projevovat samostatnost. Důsledkem totální kontroly, odfukování prachových částic a tradice dělat vše za dítě je neschopnost a neochota dítěte dospět. V tomto případě rozmarnost dítěte zpravidla znamená, že je rozmazlené.
• Tříletá krize.
  Mnoho matek si v tomto věku všimne drastických změn u dítěte. V první řadě je to způsobeno tím, že se dítě prohlašuje za individualitu a požaduje pro sebe svobodu. Dítě se začíná bouřit proti přehnané ochraně a projevuje to podle svých nejlepších schopností – tedy rozmarností.
• Vztahy a mikroklima v rodině.
  Tok informací zvenčí, aktivní komunikace a nové dojmy jsou hlavní příčinou únavy dítěte. Proto doma očekává klid, stabilitu a atmosféru lásky mezi rodiči. Pokud k nim nedochází (hádky a skandály, změny v životě atd.), dítě začíná protestovat. Zde se objevuje rozmarnost, plačtivost a další reakce dítěte na realitu, která mu nevyhovuje.

Pokyny pro rodiče: jak se vyrovnat s rozmary dítěte

V první řadě by si rodiče měli uvědomit, že jsou nejčastější příčinou rozmarů. Pokud je dítě zdravé, pak je jeho rozmar reakcí na prostředí, chování rodičů, metody výchovy atd. Proto nejprve zjistěte důvod a zjistěte, proč je dítě rozmarné. Poté se na základě situace naučte na rozmary správně reagovat:

• Nikdy dítěti nehubujte ani na něj nekřičte.
• Uznejte právo svého dítěte na samostatnost. Miminko roste a období, kdy je maminčin názor jediný správný a každé slovo zákon, velmi rychle ubíhá. Je pochopitelné, že chcete kontrolovat každý krok svého dítěte (obvykle ze strachu o něj), ale je potřeba se naučit postupně „pouštět vodítko“.
• Pokud dítěti něco nemůžete zakázat, měli byste se naučit proces kontrolovat bez zakazování. To znamená, dát dítěti potřebnou svobodu a možnost projevit svou samostatnost, ale ve správný okamžik být vždy nablízku, abyste ho pobídli, vedli a ochránili.
• Druhý rok miminka je pro jeho vývoj nejdůležitější. Proto ho od tohoto věku učte samostatnosti – myjte si ruce, pomáhejte starším, uklízejte hračky atd. Čím dříve se osamostatní, tím méně důvodů bude mít, aby se zbavovalo vaší péče kňučením a rozmarností.
• Nejlepším způsobem, jak bojovat proti záchvatům vzteku, je komunikace s dítětem. Prostřednictvím hry, rozvoje, vzdělávání a učení. Zapomeňte na svůj přísný tón, zapomeňte na nedočtenou knihu a pamatujte, že jste sami byli dítětem. Zaujměte své dítě novou a zajímavou aktivitou, postavte společně domeček pro medvěda, hrajte si na špiony, schovejte poklad nebo se vydejte na vzdělávací „výlet“. Upřímná pozornost rodičů je nejlepším lékem na záchvaty vzteku.
• Než budete křičet, hubovat a odmlouvat vrtošivé dítě, zjistěte důvody jeho chování. Existují situace, kdy je nejlepší možností rozmar demonstrativně ignorovat (například když dítě požaduje stou panenku). Ve většině případů však pro rozmar existuje důvod. Pokud dítě odmítá čistit si zuby, znamená to, že mu tento postup buď způsobuje nepohodlí, nebo je prostě líné. V takovém případě byste se měli poradit se zubním lékařem a čištění zubů proměnit v zábavnou hru s voňavou zubní pastou a zábavným kartáčkem. Můžete si dát speciální přesýpací hodiny a čistit si zuby, dokud nedojde písek.
• Nejlepší metodou proti rozmarům je zvykat dítě na správný denní režim od útlého věku. Dítě, které dobře cítí svůj denní režim, je vždy klidnější a vyrovnanější – to potvrzují pediatři, učitelé i dětští psychologové. Zvykání na správný režim by se však nemělo změnit v dril, musí se provádět vytrvale, ale velmi jemně a nenápadně.
• Pokud je dítě tvrdohlavé a vrtošivé, kategoricky nechce nic dělat, neterorizujte ho. Hledejte kompromis. To samozřejmě neznamená, že se musíte dítěti přizpůsobit a dovolit mu vše, co ho napadne (někdy to může být prostě nebezpečné, všechno potřebuje míru). Ale nedělejte z něj pocit podřízenosti – dítě potřebuje lásku, ne diktaturu. Nechce si uklidit hračky? Nabídněte se, že společně uklidíte, abyste mu později před spaním mohli přečíst novou zajímavou pohádku. Nechce se mýt? Naplňte vanu pěnou, kupte si natahovací loďku a uspořádejte „vodní bitvy“.

Klid vašeho dítěte závisí jen na vás. Naučte se mu naslouchat a slyšet ho a všechno se samo vyřeší.

Proč byste neměli křičet na děti a co dělat, když se to stane?

Dospělí poměrně často začnou na děti zvyšovat hlas, aby dosáhli požadovaného výsledku. Křik je však prvním znakem bezmoci. A lidé, kteří na dítě křičí, zhoršují situaci nejen sobě, ale i miminku. Dnes vám chceme říct, proč byste na děti neměli křičet a jak se správně chovat, pokud se to stane.

Proč je to nemožné – přesvědčivé argumenty

Všichni rodiče se pravděpodobně shodnou, že vychovávat dítě a nikdy na něj nezvyšovat hlas je velmi obtížný úkol. Křičet na své děti byste však měli co nejméně. A existuje pro to řada jednoduchých důvodů:

• Křik mámy nebo táty jen zvyšuje podrážděnost a hněv dítěte. Začnou se zlobit jak on, tak i rodiče, a v důsledku toho je pro oba docela těžké to zastavit. A výsledkem toho může být narušená psychika dítěte. V budoucnu pro něj bude velmi obtížné najít společný jazyk s dospělými;
• Váš hysterický křik může dítě vyděsit natolik, že začne koktat. Zvýšení hlasu totiž na dítě působí trochu jinak než na dospělého. Nejenže mu dává najevo, že dělá něco špatně, ale je to také velmi děsivé;
• Křik rodičů, který v dítěti vyvolává strach, ho donutí skrýt před vámi projevy svých emocí. V dospělosti to může vyvolat prudkou agresi a neodůvodněnou krutost;
• Nemůžete křičet na děti ani v jejich přítomnosti, protože v tomto věku absorbují vaše chování jako houba. A až vyrostou, budou se k vám i k ostatním lidem chovat stejně.

Z výše uvedených důvodů lze snadno vyvodit následující závěr: pokud přejete svým dětem zdraví a šťastný osud, zkuste trochu krotit své emoce a nezvyšujte na své děti hlas.

Jak se správně chovat, když na své dítě křičíte?

Pamatujte si – důležité je nejen nezvyšovat na dítě hlas, ale i vaše následné chování, pokud jste to udělali. Nejčastěji se stává, že poté, co na dítě zakřičí, je matka k němu několik minut chladná. A to je naprosto špatně, protože právě v tuto chvíli dítě skutečně potřebuje vaši podporu a náklonnost.

Pokud na dítě zvyšujete hlas, psychologové doporučují následující:

• Pokud se na dítě rozčílíte a křičíte na něj, vezměte ho do náruče a zkuste ho uklidnit něžnými slovy a láskyplným pohlazením po zádech;
• Pokud jste se mýlili, nezapomeňte přiznat svou vinu, říct, že jste to neudělali úmyslně a že to už neuděláte;
• Pokud se dítě mýlilo, buďte s náklonností docela opatrní, protože ji dítě může začít používat později;
• Když jste na své dítě z nějakého důvodu křičeli, snažte se nebýt příliš laskaví, protože dítě si musí uvědomit svou vinu, aby se v budoucnu tak nechovalo;
• A v situacích, kdy se prostě nedokážete zdržet zvýšení hlasu, je nutný individuální přístup. V takových situacích zkušené matky doporučují používat mimiku. Například pokud dítě „udělalo něco špatně“, udělejte smutný výraz, zamračte se a vysvětlete mu, že to není správné. Tímto způsobem ochráníte nervový systém dítěte a budete schopni omezit své negativní emoce;
• Abyste na své dítě méně často zvyšovali hlas, snažte se s ním trávit více času. Tímto způsobem se vaše spojení s ním posílí a vaše milované dítě vám bude více naslouchat;
• Pokud si nemůžete pomoct, místo křiku používejte zvířecí křik: štěkání, vrčení, kokrhání atd. To je obzvláště užitečné v případech, kdy jste to vy, kdo zvyšuje hlas. Poté, co si před lidmi párkrát zabručíte, už nebudete mít chuť na dítě křičet.

Ve své snaze být ideální matkou, milující, tolerantní a s vyrovnanou povahou, nezapomínejte na sebe. Ve svém rozvrhu si vyhraďte čas pro sebe. Koneckonců, nedostatek pozornosti a dalších potřeb vyvolává neurózu, v důsledku čehož se začínáte hroutit nejen na dětech, ale i na ostatních členech rodiny.

K tématu: metodologický vývoj, prezentace a poznámky

Dítě se stalo školákem. Dotazník pro rodiče

Když se rodiče a psycholog setkají poprvé, ve většině případů se chtějí nejprve lépe poznat. A pak psycholog nabízí různé metody a dotazníky a rodiče na ně odpovídají.

Jak zabránit tomu, aby se z dítěte stal prášek: rady pro rodiče.

„Donášejte!“. Každý už alespoň jednou v životě slyšel tuto pomluvu. Proč děti donášejí? Jaké jsou důvody tohoto jevu v předškolním věku? Co s tím dělat.

Konzultace pro rodiče: Jak z dítěte udělat čtenáře.

materiál pro rodiče. Jak přilákat dítě ke čtení knih.

Brožura pro rodiče: „Co dělat, když vaše dítě začne koktat?“

Rady pro rodiče na každý den.

Konzultace pro rodiče na téma: „Dítě začalo koktat, co dělat?“

Existuje názor, proč dítě začíná koktat. V souvislosti s úlekem nebo psychickým traumatem, ale téměř každé dítě je v dětství vystaveno úlekům, ať už je to pes nebo kůň.

Doporučení pro rodiče „Aby se dítě stalo čtenářem“.

7 tajemství, jak vzbudit zájem o čtení.

NA POMOC RODIČŮM. „POKUD SE DÍTĚ STALO „ZPOŽADALCEM“.“

Konzultace s rodiči na lavičce.