Krtek obecný je neobvyklým obyvatelem podzemí | Pikabu

Toto zajímavé zvíře zná každý. Krtek přitahuje pozornost svým neobvyklým vzhledem a životním stylem. A samozřejmě si všichni pamatují a milují český kreslený film Krtek, ve kterém hlavní hrdina prožil naprosto fascinující život.

Na druhou stranu přítomnost krtka na zahradním pozemku trápí mnoho zahrádkářů. Navrhuji, abyste si o tomto zvířeti zjistili více.
Nejběžnějším druhem z čeledi krtkovitých je krtek obecný. Délka jeho zvlněného, ​​kompaktního těla je až 165 mm, hmotnost cca 100 gramů i více. Žije po celé Evropě, ve středním Rusku, na jihu a na Sibiři – její areál zasahuje až k řece Lena. Vyskytuje se v listnatých nebo smíšených lesích a lesostepích, preferuje říční údolí, okraje lesů a mýtiny. Potřebuje dostatečně vlhkou, humózní půdu, ve které lze snadno hloubit tunely. Proto se neusazuje na místech s písčitými nebo naopak příliš vlhkými bažinatými půdami.

Mnoho strukturálních rysů krtka je výsledkem adaptace na kopání půdy. Jeho šedočerná až černá srst je hustá a krátká a chlupy rostou nahoru, což mu umožňuje pohybovat se v norách libovolným směrem. Krtek hrabe svými silnými předními tlapami, které kromě pěti prstů nesou speciální výrůstek, který zvětšuje plochu končetiny. Zvíře nejprve přitlačí hlavu k jedné nebo druhé tlapě a jakoby se „zašroubuje“ do země.
Krtčí nory mají průměr kolem 5 centimetrů, jejich stěny jsou husté a hladké. Mohou být rozděleny do různých typů v závislosti na jejich účelu. Trvalé chodby leží v hloubce 10-20 cm a níže; v místech „křižovatek“ jejich průměr nakonec dosahuje 10-15 cm. Systém průchodů těchto zvířat je velmi složitý a dlouhý. Výsledky značkování ukázaly, že krtci jsou schopni se pod zemí pohybovat na vzdálenost až 4 km!

Další chodby – krmné nebo výkrmné chodby – se nacházejí blízko zemského povrchu. Jsou vysoce rozvětvené a končí ve slepých uličkách a jsou výsledkem krtkovy sháněcí činnosti. Za jeden den dokáže jedno zvíře vykopat až 50 metrů takových tunelů. Často jsou patrné z povrchu – půda v těchto místech stoupá. Takové otvory se obvykle znovu nepoužívají.
Když krtek vykope díru, země je buď zhutněna do stěn díry, nebo vyhozena ven speciálními otvory. Tak vznikají krtince – hromady zeminy ve tvaru tupého kužele o výšce 15-20 cm.

Krtci také vyplouvají na povrch poměrně často. Někteří jedinci stráví 6-8 hodin mimo podzemní chodby a během této doby zvládnou překonat značné vzdálenosti – stovky metrů; podle některých zdrojů až 2 kilometry. Je pohodlnější a rychlejší pohybovat se po povrchu – například mladí krtci používají takové „čárky“ k osídlení, protože dospělí jedinci žárlivě střeží své oblasti. Při jarních záplavách zvířata také unikají ze záplav pohybem po povrchu země. V případě potřeby jsou krtci vynikajícími plavci a často plaváním překonávají malé vodní plochy (jejich široké tlapy-lopaty v tomto případě slouží jako ploutve).
Strava krtků se skládá z bezobratlých živočichů, kteří se nacházejí v zemi nebo na povrchu. Hlavní potravou jsou žížaly, jejichž podíl může dosáhnout 90 % celého jídelníčku zvířete. Živí se také larvami brouků, stonožkami, slimáky a dalšími bezobratlími. Krtci nejedí rostlinnou stravu. Krtek během dne sežere 50 až 100 % své hmotnosti a někdy i více. V zajetí tedy jeden krtek snědl 185 % své vlastní hmotnosti potravy za den. Rychlý metabolismus krtka je v přírodě spojen s jeho nepřetržitou energeticky náročnou činností hrabání. Krtek ucítí kořist na vzdálenost několika desítek centimetrů půdy! Čich a dotek jsou hlavními pomocníky zvířete; vidění je špatně vyvinuté, i když oči jsou jasně viditelné a mají dokonce pohyblivá víčka. Na zimu si krtci dělají rezervy ze žížal, koušou je a tím je znehybňují. Takové spíže mohou obsahovat stovky červů.

Krtci se začínají množit na jaře, v březnu až dubnu. V této době se velmi aktivně pohybují podzemními chodbami při hledání partnera. Pokud se potkají dva samci, dojde k urputnému boji.
Hnízdo se nachází v hloubce 20-70 cm mezi kořeny stromu nebo pod ochranou hustého drnu. Samice přináší v průměru 5-6 mláďat (až 12), která zůstávají v hnízdě asi měsíc a poté se rozprchnou.
Krtci mají málo nepřátel – jejich pižmový zápach obvykle odpuzuje lišky, kuny a další dravé savce. Krtka mohou dostat sovy nebo někteří denní dravci.
Krtčí díry hrají pozitivní roli při provzdušňování půdy a její nasycení organickou hmotou. Jejich nory navíc využívají další zvířata – rejsci, hraboši, lasičky, hadi.
Pro zahradnictví se krtci mohou stát škůdci. Při hloubení děr poškozují kořeny rostlin a tvoří krtince a jejich hlavní kořistí jsou půdě prospěšné žížaly. Abychom však byli spravedliví, ničí i larvy škůdců, i když v menším počtu. A také, jak již bylo zmíněno, kypří půdu.
Dříve byli krtci loveni pro svou odolnou kůži, ale v současné době to není ekonomicky proveditelné. Krtek obecný je velmi neobvyklé zvíře, které je dokonale přizpůsobeno životu v podzemí, jeho počty jsou stabilní a nezpůsobují obavy.

Článek z blogu „Katedra zoologie“